Choroby révy vinné: co ohrožuje vaši vinici a jak se bránit

Plíseň šedá způsobená houbou Botrytis cinerea

Plíseň šedá patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější choroby révy vinné na celém světě. Původcem tohoto onemocnění je houba Botrytis cinerea, která dokáže napadat prakticky všechny zelené části vinné révy, přičemž největší škody způsobuje na hroznech těsně před sklizní. Tato houba je polyfágní patogen, což znamená, že není vázána výhradně na révu vinnou, ale dokáže infikovat stovky různých druhů rostlin. Na vinicích však představuje mimořádně nebezpečného nepřítele, jehož výskyt může za příznivých podmínek zničit podstatnou část úrody.

Houba Botrytis cinerea přezimuje ve formě sklerocií nebo mycelia na odumřelých částech rostlin, na starém dřevě nebo v půdě. Na jaře, jakmile teploty stoupnou a vzdušná vlhkost dosáhne dostatečné hodnoty, začíná produkovat obrovské množství konidií, které se šíří vzduchem na velké vzdálenosti. Právě tento způsob šíření dělá z plísně šedé tak obtížně zvládnutelného nepřítele, protože infekce může přicházet prakticky odkudkoliv a v libovolný okamžik vegetačního období.

K primárním infekcím dochází nejčastěji v době kvetení révy, kdy houba proniká do odumírajících čepelí okvětních lístků a odtud se šíří dál do pletiv bobulí. Tato takzvaná latentní infekce probíhá zcela nepozorovaně a projeví se až v době zrání hroznů, kdy se podmínky pro rozvoj houby stanou opět příznivými. Právě proto je ochrana v době kvetení naprosto klíčová a nelze ji v žádném případě podceňovat.

Příznaky plísně šedé jsou poměrně charakteristické a zkušený vinař je dokáže rozpoznat bez větších obtíží. Na bobulích se nejprve objevují hnědavé skvrny, které se rychle rozrůstají a pokrývají celý povrch bobule. Postižená pletiva měknou, ztrácejí pevnost a na jejich povrchu se vytváří šedé až šedobílé povlaky tvořené sporulujícím myceliem houby. Za vlhkého počasí se infekce šíří lavinovitě z bobule na bobuli a celý hrozen může být zničen během pouhých několika dní. Charakteristický šedý prášivý povlak, který dal chorobě její název, je v podstatě obrovská masa konidií připravených k dalšímu šíření.

Podmínky pro rozvoj plísně šedé jsou dobře zdokumentovány. Houba se nejlépe rozvíjí při teplotách mezi 15 a 25 stupni Celsia a relativní vzdušné vlhkosti přesahující 90 procent. Déšť, mlha nebo rosa jsou faktory, které dramaticky zvyšují riziko infekce. Naopak suché a větrné počasí rozvoj choroby zpomaluje nebo zcela zastavuje. Právě proto jsou nejvíce ohroženy vinice situované v údolích, kde se hromadí studený vlhký vzduch, nebo vinice s hustou listovou stěnou, která brání proudění vzduchu a vysychání hroznů.

Důležitou roli hraje také odrůdová náchylnost. Odrůdy s hustými hrozny a tenkoslupými bobulemi jsou obecně mnohem náchylnější k napadení než odrůdy s volnými hrozny a silnou slupkou. Mezi nejnáchylnější odrůdy patří například Müller-Thurgau, Welschriesling nebo Pinot noir. Naopak relativně odolnější jsou odrůdy jako Riesling nebo různé nové hybridní odrůdy šlechtěné s důrazem na odolnost vůči houbovým chorobám.

Ochrana proti plísni šedé musí být komplexní a kombinovat agrotechnická opatření s fungicidními ošetřeními. Z agrotechnického hlediska je zásadní udržovat dostatečnou provzdušněnost porostu, pravidelně provádět letní řez, odlistování v zóně hroznů a dbát na přiměřenou výživu rostlin, zejména omezit nadměrné přihnojování dusíkem, které vede k bujnému růstu a tvorbě hustého listového aparátu. Fungicidní ochrana by měla být zahájena nejpozději v době kvetení a opakována v kritických fenofázích, přičemž je nezbytné střídat přípravky s různými mechanismy účinku, aby nedocházelo k vývoji rezistence.

Zvláštní kapitolou je takzvaná ušlechtilá hniloba, kdy houba Botrytis cinerea za specifických podmínek, kdy se střídá vlhké a suché počasí, způsobuje koncentraci cukrů a aromatických látek v bobulích. Tato forma napadení je záměrně využívána při výrobě světoznámých sladkých vín, jako jsou například francouzská Sauternes nebo německá Trockenbeerenauslese. Hranice mezi ušlechtilou a škodlivou hnilobou je však velmi tenká a závisí na přesném průběhu počasí, který nelze předvídat ani ovlivnit.

Plíseň révová neboli Peronospora viničná

Plíseň révová, vědecky označovaná jako Peronospora viničná (Plasmopara viticola), patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější choroby révy vinné vůbec. Toto onemocnění způsobuje obrovské škody na vinicích po celém světě a v podmínkách středoevropského klimatu představuje každoroční hrozbu, se kterou musí počítat každý pěstitel vinné révy. Původce choroby byl do Evropy zavlečen ze Severní Ameriky v druhé polovině devatenáctého století a od té doby se stal neodmyslitelnou součástí problematiky ochrany vinohradů.

Původcem plísně révové není skutečná houba, jak by se mohlo zdát, nýbrž organismus patřící do skupiny oomycetů, který je fylogeneticky blíže příbuzný řasám než pravým houbám. Tato skutečnost má zásadní praktický dopad na volbu fungicidních přípravků, protože řada běžných fungicidů na tento patogen vůbec nefunguje. Pěstitelé musí proto volit specifické přípravky určené právě pro boj s oomycety.

Příznaky plísně révové se projevují na všech zelených částech rostliny, tedy na listech, výhonech, letorostech, třapinách i bobulích. Na listech se nejprve objevují charakteristická světle zelená až žlutá olejovitá skvrny, kterým se v odborné terminologii říká „olejové skvrny. Na spodní straně listu v místě těchto skvrn se za vlhkého počasí tvoří bílé vatovité povlaky, které jsou tvořeny sporangiofory a sporangiemi patogenu. Tento povlak je typickým a snadno rozpoznatelným znakem, který odlišuje plíseň révovou od jiných chorob révy vinné.

Průběh infekce je silně závislý na povětrnostních podmínkách. Pro úspěšné klíčení oospor a šíření infekce jsou nezbytné teploty nad 11 °C a dostatečná vlhkost, přičemž klíčovým faktorem je déšť nebo rosa. Takzvané primární infekce probíhají od jara, kdy oospory přezimující v opadaném listí nebo v půdě vyklíčí a uvolní zoospory, které jsou přenášeny dešťovými kapkami na zelené části rostlin. Sekundární infekce pak probíhají opakovaně po celé vegetační období a mohou být za příznivých podmínek mimořádně rychlé a devastující.

Obzvláště nebezpečná je infekce v době kvetení a těsně po odkvětu, kdy napadení hroznů může vést k jejich úplnému zničení. Mladé bobule napadené plísní révovou nejprve šednou, pak se pokrývají bílým povlakem a nakonec zasychají a scvrkávají se do takzvaných „kožených bobulí. Starší bobule se naopak zbarvují do hnědofialova a rychle hnijí. Škody na úrodě mohou v silně infekčních letech dosáhnout i stoprocentní ztráty celé sklizně, pokud není ochrana prováděna důsledně a včas.

Ochrana proti plísni révové spočívá především v preventivním fungicidním postřiku, protože kurativní zásahy mají omezenou účinnost a jsou vždy méně spolehlivé než prevence. Postřiky se zahajují zpravidla v době, kdy letorosty dosáhnou délky přibližně deseti centimetrů, a opakují se v pravidelných intervalech po celé vegetační období, zejména po každém dešti. Moderní ochranné programy kombinují kontaktní přípravky na bázi mědi nebo mankozebu se systémovými přípravky, jako jsou například fenylamidy, strobiluriny nebo karboxamidy, přičemž střídání účinných látek je nezbytné pro předcházení vzniku rezistence.

Vedle chemické ochrany hraje důležitou roli také agrotechnická prevence. Správná výsadba vinice zajišťující dobré provětrávání porostu, vhodné vedení révy, zelené práce jako je odlistění a zaštipování, a výběr méně náchylných odrůd mohou výrazně snížit infekční tlak a omezit nutnost chemických zásahů. V posledních desetiletích se stále více prosazují odrůdy révy vinné s geneticky podmíněnou odolností vůči plísni révové, označované jako PIWI odrůdy, které umožňují výrazně redukovat počet postřiků a jsou vhodné zejména pro ekologické vinohradnictví.

Sledování prognózy výskytu plísně révové pomocí specializovaných modelů, jako je například EPI model nebo Plasmopara Viticola Prognosis, se stalo standardní součástí moderního vinohradnictví. Tyto modely umožňují pěstitelům přesněji načasovat ochranné zásahy a vyhnout se zbytečným postřikům, čímž přispívají k ekonomické i ekologické udržitelnosti vinohradnické produkce. Přesto zůstává plíseň révová i v dnešní době jednou z největších výzev pro každého vinaře a vinohradníka.

Padlí révové jako závažná houbová choroba

Mezi nejrozšířenější a zároveň nejnebezpečnější houbové choroby, které každoročně ohrožují vinice po celé Evropě i ve světě, patří bezesporu padlí révové, odborně označované jako oidium révy vinné. Tato choroba, způsobená houbou Erysiphe necator (dříve označovanou jako Uncinula necator), dokáže za příznivých podmínek zdevastovat celou úrodu během několika málo týdnů, pokud vinař nezasáhne včas a s dostatečnou razancí. Původ tohoto patogenu sahá do Severní Ameriky, odkud byl neúmyslně zavlečen do Evropy v první polovině 19. století, přičemž první zdokumentovaný výskyt na starém kontinentu pochází z Anglie z roku 1845. Odtud se choroba bleskovou rychlostí rozšířila do všech vinařských oblastí Evropy a způsobila katastrofální škody, které tehdy vinaři nedokázali zvládnout.

Padlí révové napadá prakticky všechny zelené části vinné révy – listy, letorosty, výhony, třapiny i samotné bobule. Na povrchu napadených orgánů se tvoří charakteristický šedavě bílý až popelavý moučnatý povlak, který je tvořen myceliem houby a jejími konidiemi. Právě tento povlak je pro chorobu typický a zkušený vinař jej dokáže rozpoznat na první pohled. Na listech se povlak zpočátku objevuje v podobě drobných skvrn, které se postupně rozrůstají a mohou pokrýt celou listovou plochu. Napadené listy se deformují, kroutí a předčasně opadávají, což výrazně oslabuje celkovou vitalitu keře.

Zvláště nebezpečné je napadení bobulí, ke kterému dochází nejčastěji v období krátce po odkvětu, kdy jsou bobule ještě malé a jejich slupka je tenká a zranitelná. Pokud houba pronikne do pletiv bobule v raném stádiu vývoje, slupka přestane růst spolu s dužinou, což vede k praskání bobulí a jejich následnému hnití. Popraskané bobule jsou pak ideálním vstupním místem pro sekundární infekce způsobené jinými patogeny, zejména Botrytis cinerea, která způsobuje šedou hnilobu. Tato kombinace chorob může být pro vinici naprosto zdrcující a v extrémních případech může vinař přijít o celou sklizeň.

Rozvoj padlí révového je silně závislý na klimatických podmínkách. Na rozdíl od jiných houbových chorob révy, jako je například plíseň révová, padlí nevyžaduje ke svému šíření přítomnost volné vody na povrchu rostliny. Naopak – přílišné deště a vlhkost mohou šíření konidií omezit. Houba se nejlépe daří při teplotách mezi 20 a 27 stupni Celsia a při relativní vzdušné vlhkosti kolem 40 až 60 procent. Suchá a teplá léta s mírnými nočními teplotami jsou tedy pro rozvoj padlí ideální, což je paradoxně přesně ten typ počasí, po kterém vinaři touží z hlediska kvality hroznů.

Primární infekce na jaře vychází z kleistotécií, což jsou zimní spory houby, které přezimují v kůře révy nebo na opadaném listí. Jakmile teploty stoupnou a podmínky jsou příznivé, kleistotécia uvolňují askospory, které způsobují první infekce sezóny. Tyto primární infekce jsou obzvláště zákeřné, protože jejich příznaky mohou být zpočátku nenápadné a snadno přehlédnutelné. Vinař, který zanedbá monitoring vinice na začátku vegetační sezóny, může propásnout kritické okno pro preventivní ošetření, a tím si výrazně zkomplikovat situaci po celý zbytek roku.

Ochrana proti padlí révovému spočívá především v pravidelném a systematickém postřiku fungicidy. V konvenčním vinohradnictví se používají zejména přípravky na bázi síry, triazolů nebo strobilurinů, přičemž správné střídání účinných látek je naprosto zásadní pro prevenci vzniku rezistence. Síra patří mezi nejstarší a stále velmi účinné prostředky ochrany, avšak její aplikace je podmíněna teplotou – při teplotách nad 35 stupňů Celsia může způsobit popálení listů a bobulí, takže vinař musí být při jejím použití obezřetný. V ekologickém vinohradnictví je síra jedním z mála povolených prostředků ochrany proti padlí, což klade na ekologické vinaře zvýšené nároky na načasování a frekvenci ošetření.

Kromě chemické ochrany hrají důležitou roli také agrotechnická opatření. Správné vedení a řez révy zajišťují dobré provětrávání keře, což snižuje vlhkost v listovém patře a tím omezuje podmínky příznivé pro rozvoj houby. Odlistění v zóně hroznů, prováděné zpravidla po odkvětu, zlepšuje cirkulaci vzduchu kolem bobulí a zároveň umožňuje lepší penetraci fungicidů při postřiku. Výběr méně náchylných odrůd révy vinné je dalším nástrojem, který může vinaři usnadnit boj s touto zákeřnou chorobou, i když naprostá odolnost vůči padlí nebyla dosud u žádné komerčně pěstované odrůdy zaznamenána.

Černá skvrnitost napadá dřevo a listy révy

Černá skvrnitost révy vinné, odborně označovaná jako Phomopsis viticola, patří mezi závažná houbová onemocnění, která mohou vinaři způsobit značné ekonomické ztráty. Tato choroba je rozšířena prakticky ve všech vinařských oblastech světa a Česká republika není výjimkou. Původce onemocnění přežívá zimu v infikovaných pletivech révy, především v kůře starších výhonů a v odumřelých částech dřeva, odkud na jaře za příznivých podmínek uvolňuje spory, které se šíří na nové části rostliny.

Přehled hlavních chorob révy vinné

Choroba	Původce	Typ patogenu	Napadené části rostliny	Typické příznaky	Období výskytu	Ztráty na úrodě	Chemická ochrana (účinné látky)	Odolnost odrůd (1–9)
Plíseň révová (Peronospora)	Plasmopara viticola	Oomyceta (pseudohouba)	Listy, hrozny, letorosty	Olejové skvrny na listech, bílé sporangiofory na rubu	Květen – září	až 80 %	Fosetyl-Al, mankozeb, metalaxyl	3–7
Padlí révové (Oidium)	Erysiphe necator	Houba (Ascomycota)	Listy, výhonky, bobule	Šedý moučnatý povlak, praskání bobulí	Duben – říjen	až 60 %	Síra, tebukonazol, myclobutanil	3–8
Šedá hniloba (Botrytis)	Botrytis cinerea	Houba (Ascomycota)	Bobule, třapiny, listy	Šedohnědé plísně, hniloba hroznů	Srpen – říjen	20–100 %	Fenhexamid, iprodion, cyprodinil	2–6
Černá skvrnitost (Phomopsis)	Phomopsis viticola	Houba (Ascomycota)	Letorosty, listy, třapiny	Černé nekrotické skvrny na bázi letorostů	Březen – červen	10–40 %	Dithianon, kaptan, mancozeb	3–6
Eutypiová hniloba dřeva	Eutypa lata	Houba (Ascomycota)	Dřevo kmene a ramen	Odumírání ramen, zakrnělé letorosty, nekrózy dřeva	Celoroční (infekce při řezu)	až 30 % keřů	Thiofanát-methyl (preventivně)	2–4
Esca (apoplexie révy)	Phaeomoniella chlamydospora, Phaeoacremonium spp.	Houba (Ascomycota)	Dřevo, listy, bobule	Tygrovité skvrny na listech, náhlé vadnutí keře	Červen – srpen	5–20 % keřů ročně	Arsenitan sodný (zakázán), prevence řezem	2–4
Virová svinutka révy (Leafroll)	Grapevine leafroll-associated virus (GLRaV)	Virus	Listy, celá rostlina	Svinování listů dolů, červenání (u červených odrůd), snížení cukru	Celoroční (přenos mšicemi)	30–50 % snížení cukernatosti	Žádná přímá chemická ochrana – certifikovaná sadba	1–3
Bakteriální rakovina révy	Agrobacterium vitis	Bakterie	Kořeny, kořenový krček, kmínek	Nádory na kořenovém krčku a kmínku	Jaro – léto	10–30 % oslabení keřů	Žádná registrovaná chemická ochrana – zdravý výsadbový materiál	2–5

Příznaky černé skvrnitosti se projevují zejména na mladých výhoncích, listech a stopkách hroznů. Na začátku vegetačního období, kdy teploty stoupají a přichází deštivé počasí, začínají se na bázi mladých výhonků objevovat drobné tmavé skvrny. Tyto skvrny postupně splývají a vytvářejí charakteristické černavé nebo hnědočerné pruhy, které obklopují celý obvod výhonku. Napadená pletiva se stávají křehkými a při silnějším větru nebo mechanickém poškození snadno praskají a lámají. Tím dochází k dalšímu šíření infekce a k oslabení celé rostliny.

Na listech se choroba projevuje drobnými světle zelenými až žlutými skvrnami s tmavým středem, které se nejčastěji vyskytují podél žilek. Tyto skvrny mohou splývat a způsobovat deformace listové čepele. Silně napadené listy předčasně opadávají, čímž se snižuje asimilační plocha rostliny a tím i její schopnost tvořit zásoby živin nezbytných pro přezimování a následnou vegetaci.

Dřevo révy je jednou z nejdůležitějších částí, které černá skvrnitost napadá. Infekce starších výhonů a kmenů se projevuje jako světlé, bělošedé zbarvení kůry s četnými drobnými černými tečkami, které jsou plodnicemi houby. Takto postižené dřevo ztrácí svoji přirozenou pružnost, stává se suchým a křehkým. V pokročilých stádiích infekce může dojít k odumření celých větví nebo dokonce k úhynu starších keřů, zejména pokud je rostlina současně oslabena dalšími chorobami nebo nepříznivými klimatickými podmínkami.

Podmínky příznivé pro rozvoj choroby jsou zejména vlhké a chladné jaro s teplotami pohybujícími se mezi 5 a 15 stupni Celsia. Právě v tomto období dochází k masivnímu uvolňování spor a jejich šíření deštěm nebo větrem na nově rašící části rostliny. Spory klíčí na povrchu pletiv za přítomnosti vody a pronikají do rostlinných buněk, kde zahajují infekční proces. Inkubační doba se pohybuje od několika dní až po několik týdnů v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí.

Ochrana před černou skvrnitostí spočívá v kombinaci agrotechnických a chemických opatření. Správný řez révy, který zajišťuje dobré provětrávání porostu a odstraňuje infikované části dřeva, je základním preventivním krokem. Odřezané části révy by měly být bezodkladně odstraněny z vinice a spáleny, aby se zabránilo dalšímu šíření infekce. Chemická ochrana se provádí přípravky na bázi mědi nebo specifickými fungicidy v době rašení pupenů, kdy jsou rostliny nejzranitelnější. Opakované ošetření je nutné provádět v závislosti na průběhu počasí, přičemž v deštivých letech je třeba počet aplikací zvýšit.

Důležitou roli hraje také výběr odrůd révy s vyšší přirozenou odolností vůči černé skvrnitosti. Šlechtitelé se v posledních desetiletích zaměřují na vývoj nových odrůd, které jsou méně náchylné k houbovým onemocněním, a tím snižují potřebu chemické ochrany. Přesto i u relativně odolných odrůd může dojít k infekci, pokud jsou podmínky pro rozvoj choroby mimořádně příznivé nebo pokud je rostlina oslabena jinými faktory.

Monitoring výskytu choroby ve vinici je nezbytnou součástí moderního vinohradnictví. Pravidelné prohlídky porostů umožňují včasné odhalení prvních příznaků infekce a zahájení ochranných opatření dříve, než se choroba rozšíří na větší plochu. Zkušený vinař dokáže rozpoznat charakteristické příznaky černé skvrnitosti a odlišit je od příznaků jiných chorob, jako je například plíseň révy nebo padlí révy, které mohou vykazovat podobné vizuální projevy na listech a výhoncích. Celkově lze říci, že černá skvrnitost představuje trvalou hrozbu pro vinice a vyžaduje soustavnou pozornost a odbornou péči ze strany pěstitele.

Esca způsobuje odumírání starých keřů révy

Esca patří mezi nejzávažnější a nejobávanější choroby révy vinné, které vinaře trápí již po staletí. Toto onemocnění, způsobované komplexem dřevokazných hub, představuje skutečnou pohromu pro starší vinice, kde se jeho ničivé účinky projevují nejsilněji. Esca je komplexní houbové onemocnění, na jehož vzniku se podílí především houby Phaeomoniella chlamydospora, Phaeoacremonium minimum a Fomitiporia mediterranea, přičemž každá z těchto hub hraje svou specifickou roli v postupném rozkladu dřevní tkáně keřů révy.

Choroba napadá cévní systém révy a postupně devastuje dřevní tkáně, čímž narušuje přísun vody a živin do nadzemních částí rostliny. Infekce proniká do keře nejčastěji skrze řezné rány, které vznikají při každoroční zimní řeži, a právě proto jsou starší keře, na nichž se za léta pěstování nahromadilo velké množství jizev a ran, mnohem náchylnější než mladé rostliny. Houbové patogeny se v dřevní tkáni šíří pomalu, ale neúprosně, a jejich přítomnost se navenek projevuje teprve po několika letech od prvotní infekce.

Příznaky escy se dělí na chronickou a akutní formu. Chronická forma se projevuje charakteristickým žlutavým nebo červenavým zbarvením listů, přičemž mezi žilkami vznikají typické nekrotické skvrny, které dávají listu mozaikovitý vzhled. Tyto příznaky se obvykle objevují v průběhu léta, nejčastěji v červenci a srpnu, kdy jsou keře vystaveny tepelnému stresu. Postižené listy předčasně opadávají, bobule se nevyvíjejí správně a celková vitalita keře rok od roku klesá. Akutní forma escy, označovaná také jako apoplexie révy, je mnohem dramatičtější – keř může během jediného horkého letního dne zcela zkolabovat a odumřít, aniž by předtím vykazoval výraznější varovné příznaky.

Při podélném řezu napadeným kmenem nebo ramenem keře je možné pozorovat charakteristické příznaky vnitřního poškození. Dřevní tkáň bývá zbarvena do hněda nebo černá, v pokročilých stadiích infekce se v centru kmene vytváří měkká, houbovitá hmota žlutavé nebo bílé barvy, která je výsledkem enzymatického rozkladu ligninu a celulózy dřevokaznými houbami. Tento vnitřní rozklad postupně narušuje mechanickou pevnost kmene a celkovou schopnost keře přenášet vodu a minerální látky z kořenů do listů a plodů.

Šíření escy ve vinici probíhá několika cestami. Houbové spory se přenášejí vzduchem a vodou, ale nejrizikovějším momentem zůstává řez révy. Každá čerstvá řezná rána je po dobu několika týdnů vysoce citlivá na infekci, přičemž riziko je nejvyšší za vlhkého a chladného počasí, které zpomaluje hojení ran. Vinaři, kteří provádějí řez za nevhodných podmínek nebo používají nesterilizované nástroje, nevědomky napomáhají šíření patogenů z keře na keř.

Ochrana proti esce je mimořádně obtížná, protože žádný fungicid není schopen spolehlivě eliminovat houbové patogeny usídlené hluboko ve dřevní tkáni. Preventivní opatření proto hrají klíčovou roli. Mezi nejdůležitější patří ošetřování řezných ran ochrannými přípravky na bázi fungicidů nebo biologických antagonistů, jako je například Trichoderma spp., které dokáží kolonizovat rány dříve než patogenní houby. Volba vhodného termínu řezu, ideálně v pozdním zimním období těsně před rašením, kdy se rány rychleji hojí, rovněž snižuje riziko infekce.

V některých zemích, zejména ve Francii, bylo dříve hojně využíváno ošetření sodným arsenitem, které bylo velmi účinné, avšak z důvodu vysoké toxicity bylo zakázáno, a vinaři tak přišli o jeden z mála skutečně fungujících nástrojů v boji proti esce. Od té doby intenzivně probíhá výzkum alternativních metod ochrany, avšak žádná z nich zatím nedosahuje srovnatelné účinnosti.

Starší vinice, kde keře dosahují věku dvaceti, třiceti i více let, jsou escou ohroženy nejvíce, a právě zde způsobuje největší ekonomické ztráty. Postupné odumírání keřů snižuje výnos, narušuje rovnoměrnost porostu a v konečném důsledku vede k nutnosti předčasné obnovy vinice, která je finančně i časově velmi náročná. Vinaři pečující o historické vinice s velmi starými keři, jež jsou ceněny pro svou nízkou výnosnost a vysokou kvalitu hroznů, tak čelí obzvláště bolestivému dilematu, protože ztráta takových keřů je nenahraditelná.

Virové choroby přenášené háďátky a hmyzem

Réva vinná je rostlina, která je v průběhu svého vegetačního cyklu vystavena celé řadě patogenních organismů, přičemž virová onemocnění představují jednu z nejzávažnějších hrozeb pro vinohradníky po celém světě. Mezi těmito virovými chorobami zaujímají zvláštní místo ta onemocnění, která jsou přenášena háďátky a hmyzem, neboť jejich šíření je obtížně kontrolovatelné a důsledky pro vinici mohou být devastující.

Viry přenášené půdními háďátky patří mezi nejnebezpečnější patogeny révy vinné, a to především proto, že jejich vektory přežívají v půdě po velmi dlouhou dobu, a to i bez přítomnosti hostitelské rostliny. Mezi nejvýznamnější zástupce těchto chorob patří virová svinutka révy vinné, která je způsobena celou skupinou virů označovaných jako Grapevine leafroll-associated viruses. Tato choroba se projevuje charakteristickým svinováním listů směrem dolů a jejich červenáním či žloutnutím v závislosti na odrůdě. Postižené keře vykazují výrazně sníženou vitalitu, plody nedosahují požadované cukernatosti a celkový výnos vinice klesá rok od roku.

Dalším závažným virovým onemocněním přenášeným háďátky je fanleaf révy vinné, způsobený virem Grapevine fanleaf virus, zkráceně GFLV. Tento virus je přenášen háďátkem Xiphinema index, které se živí na kořenech révy a při sání přenáší virové částice přímo do cévního systému rostliny. Příznaky infekce jsou velmi různorodé a zahrnují deformace listů, které získávají charakteristický vejířovitý tvar, z čehož pochází i název choroby. Postižené výhony vykazují abnormální větvení, internódie jsou zkrácené a celkový habitus keře je narušen. Ztráty na výnosu mohou dosahovat až 80 procent, přičemž kvalita hroznů je výrazně snížena. Virus přetrvává v půdě prostřednictvím svého přenašeče po dobu mnoha desetiletí, což znemožňuje opětovné osázení vinice bez předchozí důkladné sanace.

Mezi viry přenášené háďátky patří také arabský mozaikový virus révy, Arabis mosaic virus, a Raspberry ringspot virus, přičemž oba tyto patogeny způsobují mozaikové příznaky na listech, zakrslost rostlin a celkové oslabení keřů. Jejich přenašeči jsou háďátka rodu Xiphinema a Longidorus, která se vyskytují v různých typech půd a jejich výskyt je obtížné předvídat bez specializovaných půdních analýz.

Co se týče virových chorob přenášených hmyzem, je třeba zmínit především choroby přenášené mšicemi a červci. Mšice jsou zodpovědné za přenos celé řady virů, přičemž jejich schopnost šířit patogeny je dána způsobem jejich sání. Mšice sající na floémových pletivech přenášejí viry perzistentním způsobem, zatímco mšice sající na epidermálních buňkách přenášejí viry neperzistentně, což má zásadní vliv na epidemiologii daného onemocnění.

Červci, zejména zástupci čeledi Pseudococcidae a Coccidae, jsou klíčovými vektory virů způsobujících svinutku révy vinné. Moučniška révy vinné, Planococcus ficus, a moučniška citrusová, Planococcus citri, patří mezi nejvýznamnější přenašeče Grapevine leafroll-associated viruses třetího a prvního typu. Tyto drobné hmyzí škůdce se ukrývají pod kůrou kmene a v oblasti korunky, kde jsou obtížně pozorovatelné a ještě obtížněji kontrolovatelné. Chemická ochrana proti červcům je komplikovaná a vyžaduje přesné načasování aplikace insekticidů v době, kdy jsou přítomna pohyblivá stádia škůdce.

Šíření virových chorob prostřednictvím infikovaného révového materiálu při výsadbě představuje samostatnou kapitolu, která úzce souvisí s problematikou certifikace sadebního materiálu. Mnohé vinice jsou primárně infikovány právě prostřednictvím nakoupených sazenic, které nesou virus bez viditelných příznaků. Teprve po několika vegetačních obdobích se příznaky plně projeví a v té době je již celá vinice kontaminována. Preventivní opatření spočívající v používání certifikovaného, virologicky testovaného sadebního materiálu jsou proto naprosto zásadní pro ochranu nových výsadeb.

Diagnostika virových chorob přenášených háďátky a hmyzem vyžaduje moderní laboratorní metody, přičemž metoda ELISA a PCR analýza patří mezi nejspolehlivější nástroje pro detekci virových patogenů. Vizuální hodnocení příznaků je sice důležité, avšak samo o sobě nestačí, neboť příznaky mohou být zaměněny s deficitem živin nebo poškozením způsobeným abiotickými faktory. Pravidelný monitoring vinic a spolupráce s odbornými laboratořemi jsou proto nezbytnou součástí integrované ochrany révy vinné.

Bakteriální rakovina révy poškozuje kořeny

Bakteriální rakovina révy vinné patří mezi nejzávažnější choroby, se kterými se vinaři a pěstitelé setkávají na svých vinicích. Původcem tohoto onemocnění je bakterie Agrobacterium tumefaciens, která napadá rostliny prostřednictvím poranění kořenů, kořenového krčku nebo spodní části kmene. Tato choroba se vyskytuje prakticky ve všech vinařských oblastech světa, přičemž v českých a moravských vinohradech představuje trvalou hrozbu, která může výrazně snížit výnosy i životnost celých výsadeb.

Bakterie proniká do pletiv révy nejčastěji v místech mechanického poškození, které vzniká při výsadbě, kultivaci půdy nebo při poranění způsobeném mrazem. Jakmile se dostane do vnitřních pletiv, začne produkovat látky, které narušují přirozenou regulaci buněčného dělení. Výsledkem tohoto procesu je nekontrolované bujení buněk a vznik charakteristických nádorových útvarů, takzvaných hálků. Tyto hálky se nejčastěji tvoří na kořenech a kořenovém krčku, ale mohou se objevit i na spodní části kmene nebo na místech štěpování při výrobě roubovaných sazenic.

Nádorové útvary způsobují závažné narušení vodivých pletiv, čímž omezují přísun vody a živin z půdy do nadzemních částí rostliny. Napadené keře postupně slábnou, jejich přírůstky jsou kratší, listy mohou žloutnout a celková vitalita rostliny se zřetelně snižuje. V pokročilých stádiích infekce může dojít k úplnému odumření keře, zejména pokud je rostlina vystavena dalším stresovým faktorům, jako jsou sucho, silné mrazy nebo napadení jinými patogeny.

Diagnostika bakteriální rakoviny révy není vždy jednoduchá, protože příznaky na nadzemních částech rostliny mohou připomínat projevy jiných chorob nebo fyziologických poruch. Spolehlivé potvrzení infekce vyžaduje odhalení nádorů na kořenech nebo kořenovém krčku, což znamená nutnost odkrytí půdy v okolí postižené rostliny. Nádory mají zpočátku světle zelenou nebo bílou barvu a měkkou konzistenci, postupem času tmavnou, tvrdnou a jejich povrch se stává nepravidelným a hrbolatým.

Šíření bakterie v půdě probíhá několika cestami. Agrobacterium tumefaciens přežívá v půdě i bez přítomnosti hostitele po dobu několika let, přičemž se může šířit prostřednictvím infikované zeminy, kontaminovaných nástrojů nebo napadených sazenic. Použití infikovaného sadebního materiálu představuje jeden z nejčastějších způsobů zavlečení choroby do dosud zdravých vinic. Proto je důkladná kontrola sazenic před výsadbou naprosto zásadní preventivní opatření.

Z hlediska ochrany révy vinné před touto chorobou je klíčové dodržování zásad správné pěstitelské praxe. Výsadba by měla probíhat pouze za použití certifikovaných a zdravotně prověřených sazenic pocházejících z důvěryhodných školek. Při kultivaci půdy je nutné minimalizovat mechanické poškozování kořenů, protože každé poranění představuje potenciální vstupní bránu pro bakterii. Zvláštní pozornost je třeba věnovat ochraně rostlin před mrazovými poraněními, která jsou v podmínkách středoevropského klimatu velmi častá a výrazně zvyšují náchylnost révy k infekci.

Chemická ochrana proti bakteriální rakovině révy je v současné době velmi omezená a žádné přípravky neumožňují vyléčení již napadených rostlin. Určitou preventivní ochranu nabízí ošetření kořenů sazenic před výsadbou biologickými přípravky na bázi nepatogenních kmenů bakterie Agrobacterium radiobacter, které obsazují vstupní místa infekce a brání uchycení patogenního kmene. Tato metoda biologické ochrany je v některých zemích běžně využívána, avšak její účinnost závisí na správném provedení a podmínkách prostředí.

Při zjištění výskytu bakteriální rakoviny na vinici je doporučeno postižené keře co nejdříve odstranit a zlikvidovat spálením, přičemž je nutné zabránit kontaminaci zdravých částí vinice zeminou z okolí nemocných rostlin. Na lokalitách s prokázaným výskytem choroby se nedoporučuje okamžitá obnova výsadby révy, protože bakterie přetrvává v půdě a nové rostliny by byly ihned ohroženy. Přerušení pěstování révy na dobu několika let nebo střídání s jinými plodinami může pomoci snížit infekční tlak v půdě.

Celkově lze říci, že bakteriální rakovina révy vinné vyžaduje od pěstitelů trvalou pozornost a důsledné dodržování preventivních opatření. Pravidelné prohlídky vinic, sledování zdravotního stavu kořenů a kořenového krčku a okamžitá reakce při zjištění prvních příznaků jsou základními předpoklady úspěšné ochrany výsadeb před touto zákeřnou chorobou.

Réva vinná je jako zrcadlo přírody – odráží vše, co ji obklopuje, a právě proto jsou její choroby tak rozmanité a zákeřné. Plíseň šedá, padlí révy, plíseň révová či černá skvrnitost nejsou jen hrozbami pro vinaře, ale jsou výzvou k hlubšímu porozumění vztahu mezi rostlinou, půdou a klimatem. Kdo chce pěstovat révu, musí se stát nejen vinařem, ale také bedlivým pozorovatelem a znalcem chorob, které ji provázejí od jara do podzimu.

Rostislav Dvořáček

Vliv klimatických změn na šíření chorob

Klimatické změny představují jeden z nejvýznamnějších faktorů, které v posledních desetiletích zásadně ovlivňují dynamiku šíření chorob révy vinné po celém světě. Rostoucí průměrné teploty, změny v rozložení srážek a stále častější výskyt extrémních meteorologických jevů vytvářejí podmínky, které jsou pro celou řadu patogenů mimořádně příznivé, zatímco vinohradníci a pěstitelé se musejí vyrovnávat s novými výzvami, na které dosavadní ochranné strategie nestačí.

Peronospóra révy vinné (Plasmopara viticola) patří mezi choroby, jejichž šíření je klimatickými změnami nejvýrazněji ovlivňováno. Tento patogen potřebuje ke svému rozvoji kombinaci tepla a vlhkosti, přičemž oteplování klimatu prodlužuje období, během kterého jsou podmínky pro jeho šíření příznivé. Dřívější nástup jara znamená, že infekční cyklus začíná dříve, než tomu bylo v minulosti, a vinaři jsou nuceni zahájit ochranná opatření v termínech, které se každoročně posouvají. Výzkumy provedené v různých vinařských regionech Evropy ukazují, že primární infekce peronospórou se v průběhu posledních třiceti let posunuly v průměru o několik týdnů dopředu, což klade výrazně vyšší nároky na monitoring a přesné načasování fungicidních ošetření.

Podobná situace panuje i v případě padlí révy vinné (Erysiphe necator), tedy oidia, které se šíří za suchého a teplého počasí. Klimatické modely předpovídají, že v tradičních vinařských oblastech střední Evropy bude přibývat letních period charakterizovaných nedostatkem srážek a vysokými teplotami, což vytváří ideální podmínky pro masivní rozvoj tohoto houbového patogenu. Zajímavé přitom je, že oidium na rozdíl od peronospóry nepotřebuje ke sporulaci volnou vodu, a proto mu suché a horké léto, které jinak mnohé patogeny limituje, naopak svědčí.

Botrytida neboli šedá hniloba způsobená houbou Botrytis cinerea představuje další příklad choroby, jejíž výskyt je úzce spojen s klimatickými podmínkami. Tato choroba se šíří zejména v podmínkách vysoké vlhkosti a mírných teplot, přičemž klimatické změny přinášejí paradoxní situaci – v některých regionech se vlivem intenzivnějších letních srážek a bouřkové činnosti zvyšuje riziko výskytu botrytidy, zatímco jinde naopak suché podmínky její rozvoj omezují. Klíčovým faktorem zůstává načasování srážek v období zrání hroznů, kdy jsou bobule nejzranitelnější. Popraskání bobulí po intenzivních deštích, které přicházejí po delším suchu, vytváří vstupní místa pro infekci, a takové klimatické výkyvy jsou v současnosti stále běžnější.

Nesmíme opomenout ani černou skvrnitost révy (Phomopsis viticola), která sice nebývá ve středu pozornosti tak často jako peronospóra nebo oidium, ale jejíž výskyt se v důsledku měnícího se klimatu rovněž mění. Chladná a vlhká jara, která v některých regionech přetrvávají i přes celkové oteplování, naopak tomuto patogenu svědčí, a proto nelze říci, že by klimatické změny všechny choroby révy vinné uniformně potlačovaly nebo naopak podporovaly.

Zvláštní kapitolu představuje rozšiřování geografického areálu výskytu některých chorob a škůdců, kteří byli dříve omezeni na teplejší oblasti. Flavescence dorée, závažné fytoplazmatické onemocnění přenášené křískem Scaphoideus titanus, se v posledních letech šíří do oblastí, kde dříve nebyla zaznamenána. Oteplování klimatu umožňuje přenašeči přežívat zimy v regionech, kde by dříve zahynul, a tím rozšiřuje svůj areál výskytu směrem na sever a do vyšších nadmořských výšek. Pro české vinaře to znamená, že hrozba flavescence dorée, která byla dříve vnímána jako problém vzdálených jižních vinařských zemí, se stává stále aktuálnější.

Změny v distribuci srážek mají přímý dopad i na rozvoj virových onemocnění révy vinné, a to prostřednictvím ovlivnění populací vektorů, tedy organismů, které tyto viry přenášejí. Háďátka přenášející viry skupiny nepovirus jsou závislá na půdní vlhkosti, a proto změny v množství a rozložení srážek přímo ovlivňují jejich aktivitu a schopnost šířit infekci. Suché podmínky jejich aktivitu omezují, zatímco vlhčí půdy jejich pohyb a šíření usnadňují.

Vinohradníci a enologové po celé Evropě jsou si vědomi toho, že tradiční ochranné kalendáře, které byly sestaveny na základě historických klimatických dat, již nelze bezmyšlenkovitě aplikovat. Moderní přístup k ochraně révy vinné musí být flexibilní, opírající se o aktuální meteorologická data, fenologické modely a systémy včasného varování. Právě v tomto kontextu nabývá na důležitosti spolupráce mezi výzkumnými institucemi, meteorologickými službami a samotnými pěstiteli, kteří jsou schopni poskytovat cenná data z terénu o skutečném průběhu infekcí a efektivitě ochranných opatření.

Je zřejmé, že přehled chorob révy vinné musí být v dnešní době vnímán jako dynamický dokument, který se průběžně aktualizuje v závislosti na měnících se klimatických podmínkách, nikoliv jako statický seznam patogenů s pevně danými charakteristikami výskytu. Budoucnost vinohradnictví závisí na schopnosti reagovat na tyto změny pružně, s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a moderních technologií, které umožňují přesnější předpovědi rizika výskytu chorob a optimalizaci ochranných opatření tak, aby byla účinná a zároveň šetrná k životnímu prostředí.

Chemická a biologická ochrana révy vinné

Ochrana révy vinné před chorobami představuje jeden z nejnáročnějších úkolů moderního vinohradnictví. Réva vinná je totiž rostlina, která je náchylná k celé řadě houbových, bakteriálních i virových onemocnění, přičemž každé z nich vyžaduje specifický přístup a odpovídající ochranná opatření. Bez pravidelné a dobře načasované ochrany by bylo prakticky nemožné dosáhnout zdravé úrody a kvalitního vína.

Plíseň révy vinné způsobená houbou Plasmopara viticola patří mezi nejzávažnější choroby, se kterými se vinaři potýkají každoročně. Tato choroba se šíří zejména za vlhkého a teplého počasí, kdy spory houby snadno pronikají do pletiv listů, výhonků i hroznů. Chemická ochrana proti plísni révy zahrnuje především použití fungicidů na bázi mědi, které jsou schváleny i pro ekologické zemědělství. Měďnaté přípravky jako bordeauxská jícha nebo různé formulace hydroxidu měďnatého vytvářejí na povrchu rostlinných orgánů ochranný film, který zabraňuje klíčení spor. Vedle těchto kontaktních přípravků existují také systémové fungicidy, které pronikají do pletiv rostliny a působí preventivně i kurativně. Mezi ně patří například přípravky ze skupiny strobilurinů, fenylamidů nebo triazolů. Je však důležité střídat přípravky s různými mechanismy účinku, aby nedocházelo k rozvoji rezistence patogenů.

Oidium révy vinné, způsobené houbou Erysiphe necator, je další velmi rozšířenou chorobou, která napadá všechny zelené části révy. Na rozdíl od plísně révy se oidium šíří i za suchého počasí, což z něj činí hrozbu prakticky po celou vegetační sezónu. Chemická ochrana spočívá v aplikaci přípravků na bázi síry, která je tradičně využívána po staletí. Síra působí kontaktně a je účinná jak preventivně, tak v raných stádiích infekce. Moderní vinohradnictví nabízí také systémové fungicidy specificky zaměřené na padlí, jako jsou morfoliny nebo quinoxyfen, které zajišťují spolehlivou ochranu i při vysokém infekčním tlaku.

Šedá hniloba způsobená houbou Botrytis cinerea představuje specifický problém zejména v době zrání hroznů. Tato choroba se rozvíjí za vlhkých podmínek a může v krátkém čase znehodnotit celou úrodu. Chemická ochrana zahrnuje aplikaci botryticidů, přičemž je nezbytné dodržovat ochranné lhůty před sklizní. Přípravky na bázi fenhexamidu, pyrimethanilu nebo boscalidu jsou v praxi hojně využívány, avšak i zde je nutné střídat účinné látky kvůli riziku vzniku rezistentních kmenů houby.

V posledních desetiletích nabývá na významu biologická ochrana révy vinné, která nabízí šetrnější alternativu k syntetickým chemickým přípravkům. Biologické fungicidy jsou založeny na využití přirozených antagonistů patogenních hub nebo na rostlinných extraktech s fungicidními vlastnostmi. Mikroorganismy jako Bacillus subtilis, Trichoderma harzianum nebo Ampelomyces quisqualis jsou schopny potlačovat růst patogenních hub přímou kompetencí o živiny a prostor nebo produkcí antimikrobiálních látek. Tyto bioagens jsou registrovány jako přípravky na ochranu rostlin a jejich použití je povoleno i v ekologickém vinohradnictví.

Důležitou součástí biologické ochrany je také využití elicitorů, tedy látek, které stimulují přirozenou obranyschopnost rostliny. Mezi nejznámější patří fosfonáty draselné, křemičité přípravky nebo extrakty z mořských řas. Tyto látky aktivují systémovou rezistenci révy vinné a zvyšují její schopnost odolávat infekci patogeny. Ačkoliv elicitory nepůsobí přímo fungicidně, jejich pravidelná aplikace v kombinaci s dalšími ochrannými opatřeními může výrazně snížit celkový infekční tlak.

Načasování ošetření je v ochraně révy vinné naprosto klíčové. Moderní vinohradnictví využívá prognostické modely a varovné systémy, které na základě meteorologických dat předpovídají riziko výskytu chorob. Systémy jako EPI nebo VitiMeteo umožňují vinařům optimalizovat počet ošetření a aplikovat přípravky ve správný čas, čímž se zvyšuje jejich účinnost a zároveň se snižuje celková spotřeba pesticidů. Tato precizní ochrana je přínosná nejen z ekonomického hlediska, ale také z pohledu ochrany životního prostředí a zdraví spotřebitelů.

Integrovaná ochrana révy vinné kombinuje chemické, biologické i agrotechnické metody do uceleného systému, jehož cílem je udržet výskyt chorob pod hospodářsky únosnou hranicí při minimálním negativním dopadu na ekosystém vinohradu. Správná volba odrůd s vyšší přirozenou odolností vůči chorobám, vhodné vedení trsů podporující provzdušnění porostu a pravidelná agrotechnická opatření jako zelené práce jsou nenahraditelnou součástí komplexní ochrany a vytvářejí základ, na němž chemická a biologická ochrana může plně rozvinout svůj potenciál.

Rezistentní odrůdy jako prevence před chorobami

Pěstování révy vinné je v mnoha ohledech náročná disciplína, která vyžaduje nejen znalosti agrotechniky, ale také hluboké porozumění chorobám, jež mohou vinici každoročně devastovat. Mezi nejzávažnější patří plíseň révová (Plasmopara viticola), padlí révové (Uncinula necator) a botrytida, tedy šedá hniloba způsobená houbou Botrytis cinerea. Tyto patogeny dokáží za příznivých podmínek během několika týdnů zničit celou úrodu a vinohradník se pak ocitá v situaci, kdy musí volit mezi intenzivním chemickým ošetřením nebo smířením se se ztrátami. Právě zde vstupuje do hry koncept rezistentních odrůd, který v posledních desetiletích získává stále větší pozornost jak mezi konvenčními pěstiteli, tak mezi zastánci ekologického zemědělství.

Rezistentní odrůdy révy vinné, v odborném žargonu označované jako PIWI odrůdy (z německého Pilzwiderstandsfähige, tedy houbovzdorné), vznikají křížením evropské révy vinné Vitis vinifera s americkými nebo asijskými druhy révy, které disponují přirozenou odolností vůči houbovým chorobám. Tento šlechtitelský proces není záležitostí posledních let – začal se rozvíjet již v 19. století jako reakce na katastrofální šíření révokazila a plísně révové, jež do Evropy přicestovaly z Ameriky. Tehdy šlechtitelé pochopili, že americké druhy révy přežily tisíce let v kontaktu s těmito patogeny a vyvinuly si vůči nim účinné obranné mechanismy. Problém spočíval v tom, že první hybridy měly velmi nízkou kvalitu hroznů a vín, a proto byly v mnoha zemích dokonce zakázány nebo silně omezeny.

Moderní šlechtění však pokročilo natolik, že dnešní PIWI odrůdy jsou schopny produkovat hrozny a vína srovnatelné kvality s klasickými odrůdami jako Ryzlink rýnský, Müller-Thurgau nebo Cabernet Sauvignon. Odrůdy jako Johanniter, Solaris, Regent, Cabernet Cortis, Prior nebo Bronner se dnes pěstují na tisících hektarech po celé Evropě a jejich podíl na viničních plochách neustále roste. V České republice se s nimi setkáme zejména na Moravě, kde si je oblíbili především ekologičtí pěstitelé a vinaři, kteří hledají cestu k udržitelnějšímu hospodaření.

Klíčovou výhodou rezistentních odrůd je výrazné snížení potřeby fungicidních postřiků. Zatímco klasická odrůda jako Ryzlink vlašský může v deštivém roce vyžadovat až deset i více ošetření proti plísni révové a padlí, rezistentní odrůda vystačí v běžném roce se dvěma až třemi aplikacemi, případně se bez chemické ochrany obejde zcela. To má zásadní dopad nejen na ekonomiku vinohradnictví, ale také na životní prostředí – půdu, vodu, prospěšný hmyz a celkovou biodiverzitu vinice. Méně postřiků znamená méně zásahů do ekosystému, nižší náklady na chemické přípravky a menší fyzickou zátěž pro pěstitele.

Je však důležité si uvědomit, že rezistence není absolutní a neznamená imunitu. Houbové patogeny jsou živé organismy schopné evoluce a přizpůsobení. Pokud by se na velké ploše pěstovala jediná rezistentní odrůda bez jakékoli rotace nebo diverzifikace, existuje riziko, že se v populaci patogenu postupně prosadí kmeny schopné překonat i tuto odolnost. Šlechtitelé a vědci proto pracují na tzv. pyramidování rezistencí, tedy kombinování více různých genetických mechanismů odolnosti v jedné odrůdě tak, aby bylo pro patogen co nejobtížnější tuto obranu prolomit. Odrůdy s takzvanou vícenásobnou rezistencí jsou považovány za perspektivnější z dlouhodobého hlediska.

Dalším aspektem, který nelze přehlédnout, je adaptace pěstitelských postupů. Rezistentní odrůdy sice nevyžadují intenzivní chemickou ochranu, ale to neznamená, že se o ně nemusí pečovat. Agrotechnika, řez, zelené práce, výživa a zavlažování hrají stále svou roli. Navíc některé PIWI odrůdy mohou být citlivější na jiné typy stresů – například na sucho, mráz nebo bakteriální choroby jako je bakteriální rakovina způsobená Agrobacterium tumefaciens. Vinohradník tedy musí znát specifika konkrétní odrůdy a přizpůsobit svůj přístup jejím potřebám.

Z pohledu přehledu chorob révy vinné je zřejmé, že rezistentní odrůdy představují systémové řešení prevence, nikoliv jen nástroj pro řešení akutních problémů. Plíseň révová a padlí révové jsou sice nejdůležitějšími cílovými chorobami, ale rezistence se postupně rozšiřuje i na další patogeny. Výzkum v oblasti šlechtění révy vinné pokračuje v mnoha evropských institucích a nové odrůdy s lepšími vlastnostmi přibývají každým rokem. Česká republika má v tomto ohledu silné zázemí díky práci Mendelovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu vinohradnického a vinařského v Lednici, kde vznikly například odrůdy Malverina nebo Laurot.

Volba rezistentních odrůd jako preventivní strategie proti chorobám révy vinné tedy není jen módním trendem, ale promyšlenou odpovědí na výzvy moderního vinohradnictví – výzvy spojené s klimatickými změnami, rostoucími náklady na ochranu rostlin a stále přísnějšími požadavky na ekologickou udržitelnost produkce.